Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

 

    

Počátky naší Náboženské obce v Praze – Nuslích

a Husova sboru v Táborské ul.

 

            V posledních adventních dnech roku 1919 byl byt Antonína Procházky v Praze VII naplněn radostí z oslav konce I. světové války a balíky tiskařskou černí provoněných sešitů. V oněch chladných dnech se katolickému knězi dr. Karlu Farskému (pozdějšímu patriarchovi Církve československé) podařilo dokončit český překlad prvních částí latinského misálu (bohoslužebné knihy) a vydat je 18. prosince 1919 jako I. sešit „Českého misálu“. Po tři dny do Procházkova bytu přicházeli nuselští římsko-katoličtí katecheté Martin Zeman a Arnošt Šimšík  spolu s Aloisem Mojžíšem, aby sešity roznášeli mezi další katolické kněze.  Martin Zeman s Arnoštem Šimšíkem pak spolu poprvé začali slavit bohoslužby v českém jazyce o vánočních svátcích roku 1919 v kostele sv. Václava v Nuslích. „Svolání“ (řec. ekklésia) lidí k českým vánočním bohoslužbám roku 1919 považujeme za vlastní počátek nejen Církve československé (CČS), která bude slavnostně vyhlášena v kostele svatého Mikuláše na Staroměstském náměstí 8. ledna 1920, ale též našeho obecenství Husova sboru.

           

            Dílo počátků naší obce vzaly pevně do rukou „pokrokové ženy“ Božena Šťastná a Anna Štechová, které uspořádali 23. ledna 1920 v sále Národního domu v Nuslích (dnes budova České spořitelny na nám. Bratří Synků) přednášku o smyslu ustavení Československé církve. Ke shromážděným promluvili Karel Farský, Emil Dlouhý-Pokorný, Bohumil Zahradník-Brodský a Rostislav Stejskal.

           

            Dubnové a květnové dny roku 1920 byly v Nuslích a na Pankráci naplněny „tábory lidu“ - shromážděními, na kterých opět promlouvali Karel Farský, Emil Dlouhý-Pokorný, Bohumil Zahradník-Brodský. Přednáška Karla Farského zahájila též ustavující valnou hromadu církevního výboru náboženské obce CČS v Nuslích 7. května 1920. Toho dne byla rovněž ustavena nuselská duchovní správa CČS svěřená kněžím Martinu Zemanovi, Arnoštu Šimšíkovi a Karlu Jandovi (přistoupil 17. června 1920). Navzdory vášnivým rozhovorům a sporům s římsko-katolickými autoritami a exkomunikaci všech tří kněží (29. srpna 1920) užívala nuselská náboženská obec k bohoslužbám školní kostel – kapli sv. Václava v Nuslích a její duchovní správa částečně sídlila na faře ve Svatoslavově ul. Když koncem roku 1920 odešel Karel Janda do duchovní správy při kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí, byl farářem nuselské obce zvolen Martin Zeman. Do jeho správy náležely nejen Nusle, ale z počátku též Bráník, Hodkovičky, Krč, Kunratice, Michle, Podolí, Hostivař, Chodov, Šeberov (Hrnčíře), Vršovice a Záběhlice. Při prvním sčítání lidu r. 1921 se k naší nuselské obci hlásilo 13.137 (38,5% z nuselských občanů) a v nuselských školách přicházelo na výuku náboženství 2.444 dětí.

           

            K oficiálnímu schválení zřízení nuselské náboženské obce Církve československé došlo výnosem č. 55523/VI ai 1922  Ministerstva školství a národní osvěty ze dne 22. února 1923. Jejím farářem zůstal nadále Martin Zeman, předsedou Rady starších byl zvolen František Plechatý. S ohledem na nedořešený spor o užívání kostela sv. Václava se tak stalo na základě trvalého propůjčení sálu  společností „Bio Rokoko“.

 

            Rok 1923 přinesl nejen oficiální schválení nuselské náboženské obce, ale též dvě zcela zlomové události. 28. září 1923 - na svátek sv. Václava - byla stále ještě v kostele sv. Václava poprvé sloužena bohoslužba podle její nové úpravy patriarchy dr. Karla Farského (tzv. Liturgie dr. Karla Farského). O šestnáct dní dříve, 12. září 1923, se pak Rada starších nuselské obce poprvé sešla ke svému zasedání v domě č. 317 na Palackého třídě (dnes Táborská ul.), který doposud sloužil jako nuselská sokolovna. Náboženská obec ji od Sokola odkoupila za 400.000,- Kčs. Po náležitých opravách a úpravách byla bývalá nuselská sokolovna 13. prosince 1925 slavnostně otevřena jako Husův sbor, v němž první bohoslužby sloužil biskup Gustav A. Procházka..

            Husův sbor byl zbudován br. architektem Augustinem Korbem podle návrhu br. architekta Václava Prokopa. Na samotné přestavbě se podíleli mnozí živnostníci, kteří k nuselské obci patřili: Kunc a Císař (tesaři), Tampe (pokrývač), Král (klempíř), Kubát (truhlář), Soukup (zámečník), Kraus (betonář), Brčák (instalatér), Mráček (elektrotechnik),

Hovorka (natěrač), Joneš (kamnář), Králík (malíř), Vlach (sklenář), Leitner (dlaždič), Liška (čalouník), Všetička (podlahář) a jiní. 

            Br. Korb daroval Husovu sboru 4 zvony ulité firmou Diepold a nesoucí jména Jan Hus s nápisem „Milujte se a pravdy každému přejte“, Jan Žižka s náposem „Kdož jste boží bojovníci“, Jan Amos Komenský s nápisem „Živ buď, národe, posvěcený v Bohu, neumírej!“ a Patrircha CČS dr. Karel Farský s nápisem „Pravda vítězí“. Zvony za okupace byly zabaveny a roztaveny k vojenským účelům. Pro špici malé zvonice Husova sboru vytepal br. Král husitské slunce (nedochovalo se).

            Obětní stůl Páně byl zpracován dle návrhu architekta Kašpara z hruškového dřeva. Do čela sboru nad stůl Páně byl umístěn obraz od akademického malíře Barucha, zobrazující Ježíše  v obilném poli (nedochoval se). Podle jeho výtvarného návrhu firma Veselý z Karlína zhotovila barevné vitráže a výzdobu oken. Z hruškového dřeva byly pro sbor zhotoveny br. řezbářem Kotyzou kříž s tělem Krista,  reliéf „Kristus na lodičce v rozbouřeném moři“ a socha zobrazující Ježíše uloženého v hrobě.

            Kulturní život nuselské obce byl v březnu 1927 svěřen do rukou právě ustavené Československé besedy, která se věnovala zejména dramatické činnosti.

            Vánoční svátky zůstaly trvale výjimečné nejen pro samu náboženskou obec, ale také pro její Husův sbor. 24. prosince 1928 se jím při půlnoční bohoslužbě poprvé rozezvučely nově zakoupené varhany (dnes už jsou ve sboru jiné).

            První květnové dny roku 1920 provoněly ustavení naší nuselské náboženské obce. Táž vůně naším Husovým sborem vála i v květnových dnech roku 1945, kdy mírnila  štiplavý zápach střelného prachu a nářek lidí. Do našeho nuselského Husova sboru a na jeho zahradu byli během těžkých bojů Pražského povstání přinášeni zranění i mrtví lidé z barikád a z okolních domů, zatímco z vinohradského Husova sboru CČS zněl hlas svobodného vysílání českého rozhlasu. Jméno Mistra Jana Husa je tak vepsáno hluboko do života bratří a sester Církve československé (husitské) – do jejich trvalé touhy po svobodě i milosrdenství mezi lidmi.

 

K 90. výročí svolání Církve československé (husitské)

bratří a sestry Husova sboru v Praze - Nuslích